Ahoj Čendo, jak bys prostor kolem Čížkových kamenů z pohledu mapaře popsal?
Ahoj Honzo, myslím, že v minulém rozhovoru jsi to popsal naprosto přesně, nejvíc to připomíná jižní část Závory. Často, když jsem přišel do prostoru, jsem si na ni vzpomněl. Mnoho těžkých kamenných pasáží a to i v dost neprůchodných porostech. I tady jsou lesy bohužel poničené od vichřic a na zemi leží množství větví. Nahoře na plošině zase lesáci nenechali téměř jediný vysoký strom a vznikla tam docela zajímavá zelenožlutá hmota. 🙂
Celý prostor jsi zvládl zmapovat jenom s malou pomocí Honzy Drbala. Evidoval jsi, kolik dní jsi v terénu strávil?
Práci jsem měl rozdělenou na několik etap po celý minulý rok, ale v součtu to byly zhruba dva měsíce práce. Asi 40 dnů v terénu, samozřejmě u počítače taky pár dnů padlo, plus nějaká ta revize. Ale počasí přálo a já při mapování moc netrpěl 🙂
Co bylo pro tebe při mapování nejtěžší? Jaké byly výzvy terénu z pohledu mapaře? Máš nějaké speciální zážitky z mapování?
Samozřejmě západní prudký svah, obecně nemám rád dlouhé, vysoké, souvislé svahy. Chybí tam komunikace, které by svah dělily, časté zelené prostory a zarostlé paseky, těžká fyzická práce. V té nejtěžší pasáži jsem si musel dát na pár dní pauzu a promapovat se tam pak z druhé strany. Také jsem si musel dávat pozor, abych se nezranil v těch kamenných polích. Zážitky zvláštní nemám, jen jsem se bavil uměním baikerů a jejich emocionálními výlevy pod vlivem endorfinů.
Terén je velmi rozmanitý, ve svazích jsou desítky kamenů větších než 3 metry, na náhorní plošině jsou kameny mnohem menší. Jak ses s tímto problémem při mapování vyrovnal? Jaká kritéria sis nastavil ohledně toho, které kameny do mapy dávat a které ne?
Já to dělám nějak intuitivně prostor od prostoru, aby v té dané oblasti měli k sobě kameny ty správné poměry. Nahoře na plošině jsou samozřejmě menší, ale moc jich zase není a nemají se s čím plést. Ve svahu se musí pak už někdy přejít do kamenných polí a v tom vypíchnout třeba jen největší objekty. Taky se pro některé kameny musíš probít do nepěkných hustníků, kde spíš jen cítíš, že tam jsou, než že by byly vidět 🙂
Co myslíš, že bude rozhodovat o tom, kteří závodníci při závodě uspějí?
Ti, kdo se dokáží celou dobu koncentrovat, zajišťovat si každý postup, přizvat na pomoc buzolu a hlavně mít tu vůli neustále to tlačit vpřed tou těžkou podložkou. Mám veliký obdiv k lidem, kteří tady dokážou atakovat časy na hranici 7 minut na kilák. Přeji všem, ať si letošní mistrovství užijou.
